Polarizační filtr :
Polarizační filtr obsahuje vrstvu nebo fólii propouštějící paprsky světla jehož vlnění je po průchodu filtrem polarizováno v jedné rovině.
Paprsky polarizované odrazem světla, například od lesklých ploch, přicházející do filtru pod úhlem 90° k rovině polarizace filtru, filtrem neprocházejí.
Otáčením polarizačního filtru lze tedy odfiltrovat reflexy světla na nemetalických plochách, jako je sklo nebo voda.
Při použití polarizačního filtru k redukci reflexů se dosáhne nejlepších výsledků v úhlu cca 35° k odrazné ploše.
Stejnou metodu lze použít ke zvýšení sytosti modré oblohy a zvýraznění detailů v mracích.
Pozor, účinek polarizačního filtru na oblohu se mění v závislosti na poloze fotografa vzhledem ke slunci (jde o tzv. Brewsterův úhel).
Nejvhodnější úhel pro dosažení temně modré oblohy je při poloze slunce v úhlu 90° k objektu.
Větší nebo menší úhly vedou ke snížení úrovně sytosti barvy oblohy.
Kruhové (cirkulární) versus lineární polarizační filtry :
Polarizační filtry jsou dostupné ve dvou provedeních – jako lineární a kruhové (cirkulární).
Tato pojmenování však nemají nic společného s jejich tvarem, ale s orientací světelných vln propouštěných filtrem.
Na pohled oba typy filtrů vypadají stejně, kruhové polarizační filtry jsou však příslušným způsobem označeny na obalu a/nebo objímce filtru.
Není-li žádným způsobem uveden typ filtru, lze předpokládat, že jde o filtr lineární.
Použití lineárních polarizačních filtrů může omezovat nebo zcela redukovat světlo procházející polopropustnými zrcátky, která používají fotoaparáty s autofokusem, a zamezit tak správné činnosti autofokusu a měření expozice. Kruhové polarizační filtry toto světlo neblokují a umožňují tak správnou činnost autofokusu i měření expozice. Máte-li tedy autofokusovou jednookou zrcadlovku (digitální nebo filmovou), doporučujeme používat výhradně kruhové polarizační filtry.
